Test elektromobilu Hyundai Ioniq Electric (2020)

Hyundai je přeborníkem mezi alternativními způsoby pohonu. Ať už jde třeba o vodíkový model Nexo nebo auta s nějakou formou elektrické pomoci, rozhodně je z čeho vybírat. Velkou zajímavostí je model ioniq, kde můžete sáhnout po klasickém hybridu, plug-in hybridu nebo čistém elektromobilu.

My jsme zkusili verzi, která se obejde bez kapky benzínu a do ovzduší lokálně nevypustí jediný obláček zplodin. Poznáte ji hlavně podle zcela zakrytované přídě se stříbrnou, zajímavě vzorovanou maskou. V rámci modernizace došlo na jemné designové retuše, díky kterým teď vypadá ioniq ještě o chlup futurističtěji. Pásy denního svícení navazují na hlavní světlomety, novou grafiku dostala i zadní světla a modernější design mají disky kol. Ioniq se jako většina elektrických aut snaží vypadat jinak, mezi vyloženě přitažlivé modely bych ho však osobně nezařadil. Naštěstí se mnohem důležitější věci dějí povrchem, a ty by vás měly zajímat především.

Větší akumulátory, větší dojezd

Klíčovým parametrem každého elektromobilu je kapacita akumulátorů. Ta se v rámci modernizace zvětšila téměř o třetinu. Původní model disponoval akumulátory o kapacitě 28 kWh, novinka disponuje kapacitou 38,3 kWh. Papírově tak ioniq v rámci cyklu WLTP slibuje dojezd až 311 kilometrů na jedno nabití, což už je docela slušná hodnota i s přihlédnutím k tomu, že si tu a tam pustíte topení, klimatizaci nebo vyrazíte na dálnici.

Elektromotor je v autě umístěný na zcela konvenčním místě – pod přední kapotou a pohání přední kola. Nijak zvlášť nezaujme ani svým výkonem, disponuje 100 kW a 295 Nm točivého momentu, takže se na stovku doškrábe jen těsně pod deset sekund. Dynamika v reálném světě je ale mnohem lepší. Díky absenci převodovky a okamžité reakci elektromotoru jsou sprinty od semaforu okamžité, stejně hravě pak vyřešíte i většinu nepříjemných situací při běžném provozu. Prostě sešlápnete plyn. Nečekáte, až se rozmyslí převodovka nebo nafoukne turbodmychadlo, tady auto reaguje mrknutím oka a do cestování to přináší ohromnou dávku klidu a jistoty.

Jízdní režimy jsou tady na výběr hned čtyři. Režimy Eco, Comfort a Sport v zásadě jen ovlivňují intenzitu zátahu elektromotoru, ekologický režim k výrazné letargii přidává omezení maximální rychlosti. Trochu stranou stojí režim Eco+, který slouží spíš pro zoufalé situace, kdy potřebujete dojet ke vzdálené nabíječce. Odezva pedálu je otupělá, klimatizace se vypne a ještě víc se omezí i maximální rychlost. Nic pro slabé povahy.

Vedle zrychlování umí auto velmi dobře také rekuperovat. Jsou tady hned čtyři úrovně, které si nastavujete pádly pod volantem. Já jsem většinu času využíval tu nejagresivnější, protože pak se s autem dalo jezdit prakticky jen s využitím plynového pedálu. Brzda posloužila jen pro krizové situace, kde jsem zpozoroval drobnou, ale docela nepříjemnou prodlevu než zareagovaly klasické ocelové brzdy. Jako by se auto snažilo do poslední chvíle rekuperovat, než přejde do brzdění tím neefektivním způsobem prostřednictvím konvenčních brzd.

Interiér jinak potěší, a to hned v několika rovinách. Líbí se mi jeho design s horizontální linií, která mizí za velkým displejem infotainmentu o úhlopříčce 10,25“, vystupujícího ze středového panelu. A pochválit musím i materiály a celkové zpracování, stejně jako hodně bohatou výbavu. Výborně hrající rádio, vyhřívaná a ventilovaná sedadla, vyhřívaný volant, je toho dost. Někdo by si mohl postěžovat snad jedině na jednozónovou klimatizaci, to je ale tak asi všechno. Já za sebe přidám kritiku hlavního panelu z lesklého černého plastu, který je magnetem na prach a otisky. Zvykat si budete muset také na horší výhled vzad, hodně skloněné okno pátých dveří navíc zakrývá spoiler, takže za sebe vidíte jen ve velmi omezené míře. Při parkování to naštěstí napravuje zadní kamera.

Infotainment jako takový má vedle věcí jako je navigace, zrcadlení telefonu přes Android Auto nebo Apple Carplay hodně bohaté informace zaměřené na využití elektromobilu. Můžete studovat grafy spotřeby, hlavní obrazovka permanentně ukazuje nejbližší nabíječku, akční rádius auta vzhledem k aktuálnímu nabití nebo třeba množství ušetřeného CO₂. Hračičkové si tady přijdou na své.

Elektrický ioniq mimochodem obstojí i jako docela praktické auto. Nejsou tady žádné miniaturní zadní dveře nebo symbolický kufr. Jedná se o klasický liftback, v pohodě sveze čtyři dospělé a díky docela velkému kufru (357 l) do něj i leccos naložíte.

Jízda je, jak už jsem naznačil o pár řádků výše, klidná a jistá. A neuvěřitelně tichá, pochopitelně. Líbí se mi ta jednoduchost elektromobilů, která je staví na úroveň běžných domácích spotřebičů. Pohodlně vás přepraví z bodu A do bodu B a nemusíte se starat, jestli má motor dostatek oleje nebo je dostatečně ohřátý.

Ioniq vás skutečně dokáže dopravit nějakých tři sta kilometrů daleko na plné nabití a z hlediska komfortu se nemusíte vůbec omezovat. Ve světě elektromobilů totiž dosahuje výborné spotřeby. Naprosto bez problémů se dá s autem jezdit za 11-14 kWh, nejvíce si samozřejmě vezme na dálnici. Při dálničních limitech ale dojezd neklesá nijak drasticky, horší je to ve chvíli, kdy se pohybujete na hranici maximální rychlosti, to dojezd mizí skutečně před očima.

Samotné dobíjení vylepšuje inovovaná palubní nabíječka s výkonem až 7,2 kW, na veřejných rychlodobíjecích stanicích můžete využít výkon až 100 kW. To ovšem platí spíše v teoretické rovině, v rovině praktické i na 50 kW dobíječce ani zdaleka neprobíhá celý cyklus plnou rychlostí. Přesto je dobíjení poměrně rychlé a i během krátké přestávky na pumpě zvládnete dobít několik desítek kilometrů bez nějakého většího zdržování. V týdnu jsem vyrazil z Prahy do Pece pod Sněžkou a stačila k tomu jedna kratší zastávka na dobíjení zhruba v polovině cesty. Dobíjecích stanic už je mimochodem poměrně dost, takže často máte alespoň jednu po cestě. Tedy za předpokladu, že disponujete tím správným čipem…

Z hlediska jízdních vlastností se ioniq snaží o maximální neutralitu, v zatáčkách se příliš nenaklání a celkově působí hodně stabilně. Poměrně slušná hmotnost 1,6 tuny dovolila měkčí naladění podvozku, na poměry elektrických aut je auto velmi komfortní, k čemuž napomáhá i použití šestnáctipalcových kol.

Závěr a cena

Hyundai Ionic Electric je s modernizací ještě lepším elektromobilem než v minulosti. Má kvalitnější interiér, modernější design a hlavně větší akumulátor společně s výkonnější palubní nabíječkou. Dojezd přes tři sta kilometrů už umožňuje slušný akční rádius, což ho společně s velmi dobrými jízdními vlastnostmi řadí mezi ty nejlepší elektromobily s cenou do milionu. 

A tím se pomalu dostáváme k cenám, za verzi Smart necháte u dealera minimálně 899.990 Kč, lépe vybavený Style vás přijde bez deseti korun na rovný milion. Připlatit si můžete za paket Premium s elektrickým sedadlem řidiče, koženým čalouněním a asistenčními systémy, na 17 tisíc vás pak přijde metalíza.

Příspěvek Test elektromobilu Hyundai Ioniq Electric (2020) pochází z auto-mania.cz