Test hybridu Hyundai Tucson 1,6 T-GDI HEV 4×4 (2021)

Nápaditost je motorem inovace. Jihokorejské automobilky si tohle motto vzaly za své a svou snahu vymýšlet nové věci rok od roku stupňují. Nechtějí ustrnout a na autech se to plně projevuje. Vezměte si třeba nový Tucson: originálnější a modernější auto Hyundai nemá.

Designový kumšt

Srovnejte si první generaci Tucsonu s novým, už čtvrtým vydáním. Dělí je 17 let, ale co víc – nespočitatelně zkušeností, které Korejci při navrhování aut za poslední dvě dekády získali. Ošklivého benjamínka plného všemožných prepubertálních neduhů vystřídalo krásné, moderní rodinné SUV s jednoznačně rozpoznatelnými designovými prvky, které jsou nadto esteticky vytříbené.

Skloubit tohle všechno dohromady je kumšt. Zdálo by se přitom, že Tucson nemá slabou tvář. Plnohodnotně vychází z rok starého designového konceptu Vision T a chlubí se všemi jeho návrhářskými finesami. Zvlášť zepředu uchvátí opěvované denní světlomety, schované pod monstrózní maskou. Tady funguje neotřelý nápad i delikatesní provedení.

Zboku pak zaujme na několikrát rozlámaný plech dveří se sjednocující výraznou linkou mířící od zadních lamp k blatníku předního kola. Všimněte si chromových pírek u C-sloupků, jsou jak vystřižená z Asterixovy přilbice a Hyundai jimi jen velmi decentně připomíná svůj asijský původ, kde jsou podobné designové perličky na autech mnohem četnější. Zezadu upoutá famózní grafika rozklenutých světel s tenoučkou (svítící!) lištou propojující obě lampy v jeden segment. Stěrač je chytře schovaný pod spojlerem pátých dveří. Uf, je toho tolik, na co se tu koukat…

Osvěžení mezi paskvily

Tucson mezigeneračně vyrostl do všech směrů, a leč jde na první pohled o malicherná čísla, především díky prodloužení rozvoru a karoserie se Korejcům podařilo vykouzlit na zadních sedadlech o 26 milimetrů víc prostoru pro kolena. To je u rodinně konstruovaného SUV přirozeně žádoucí a vítané. Na zadní lavici se k tomu dobře i nasedá a ani při manipulaci s dětskými sedačkami nebude problém. Pod sedačkami je tu skrytá Li-Poly baterie o kapacitě 1,5 kWh, takže do kufru naskládáte u hybridu zavazadla v objemu až 616 litrů, což je víc než u Škody Karoq.

Vpředu se sedí vysoko, není to ale nepříjemné, a ještě se tím pochopitelně zlepšuje výhled. Široká konzola s tunelem překvapivě kolenům nepřekáží, sedačky se zdají ale trochu mdlé. Baví mě výborně řešené výdechy klimatizace po obvodu palubní desky i do ruky padnoucí věnec volant.

Architektura palubní desky je moderní a v záplavě designových paskvilů mimořádně osvěžující. Deset a čtvrt palce velký digitální přístrojový štít nemá typickou kapličku, potěší perfektní a rychlou grafikou a opět svou nápaditostí: místo jednoho z budíků se vám tu při blinkru bude zobrazovat kamerový monitoring mrtvého úhlu, podobně jako třeba i u nové generace Kii Sorento.

Stejně velká obrazovka centrálního infotainmentu je krásně zapasovaná a úroveň palubní desky, nevyčnívá, neruší. Jeho prostředí mi nepřijde tak intuitivní jako dřív, v mnohém půjde o zvyk, zvlášť bych ale určitě uvítal hardwarová tlačítka pro vypínání některých asistentů.

Velmi široká středová konzola skýtá možná až moc tlačítek, z nichž všechna jsou navíc dotyková a hmatem nerozpoznatelná. Škoda lesklého plastového obložení, trochu to designovou stylistiku uvnitř ruší a pochopitelně jsou tu okamžitě vidět otisky a prach. Pěkně rozvržená jsou naopak ovládací tlačítka na tunelu, včetně těch pro manipulaci s převodovkou.

Hlavně pohodlně

Testovaný Hyundai Tucson je full-hybrid, disponuje benzinovou šestnáctistovkou s označením Smartstream s přímým vstřikováním paliva o výkonu 180 koní (s maximálním točivým momentem 265 Nm) a elektromotorem o výkonu 60 koní. Systémově umí hybridní Tucson vyvinout výkon až 230 koní, přičemž ústrojí je spřažené se šestistupňovým měničovým automatem (ostatní verze s automatem mají dvouspojkové převodovky DCT).

Hybrid má hodně plynulý chod, byť převodovka je línější a ráda motor podtáčí. Naštěstí ale nehlučí jako CVT, takže to člověku není nepříjemné a necvičené ucho si toho možná ani pořádně nevšimne. Motor samotný je odhlučněný perfektně. V základu pojedete vždy na ECO režim, což je de facto nový Normal, přičemž je tu ještě Sport (a do terénu módy vhodné pro bahno, sníh a písek), který nakopne odezvu od pedálů a s Tucsonem začnou šít čerti.

Už v první zatáčce ale poznáte, zač je toho trochu gumové řízení a 1800 kilogramů váhy, takže se auto velmi ochotně nakloní a začne být poměrně rychle nedotáčivé. Naštěstí tím netrpí stabilita, což je skvělá zpráva. Je znát, že tohle auto bylo konstruované převážně na komfortní a nenásilně ježdění, kdy se plnohodnotně projeví um širokorozsahových tlumičů. Podvozek si libuje i na nerovnostech, i když raději bych se nechal hýždě užívat si pohodlí menších kol než osazených devatenáctek, s nimiž tu a tam hlubší rigol vymetete. A vězte, že to pocítíte.

Na papírových 6,6 litru v kombinovaném režimu jsem si po celých 14 dní, kdy jsem s autem jezdil, nesáhl. Pravda, auto zatím nemělo mnoho najeto a převážnou část kilometrové nálože zvládlo po dálnici, ale i tak jsem se nejčastěji pohyboval kolem dlouhodobého průměru devíti litrů.

Rozhodně jsem neměl lehkou nohu, spíš jsem testoval dovednosti, vyšší cifra je ale daná i tím, že auto je zaprvé čtyřkolka a zadruhé se elektromotor nepřipojuje tak často, jak by mohl, jezdíval jsem vždy z půlky nabitou baterkou. Její pomoc oceníte především ve městě, tam je spotřeba umírněnější. Pořád ale vyšší. Hyundai nicméně nabídne Tucson i jako plug-in hybrid a tam by už výraznější zapojení jízdy na elektřinu mohlo apetit ústrojí s benzinovým agregátem včele ukočírovat. Otázka je, za jakou cenu.

Hybridní provedení stojí se vším všudy milion, k mání je ale už za 700 tisíc. Vzhledem k tomu, jak moc se Korejci za poslední roky v dovednosti vypiplat použitelná a pěkná auta posunuli, je to konkurenceschopná částka.

Příspěvek Test hybridu Hyundai Tucson 1,6 T-GDI HEV 4×4 (2021) pochází z auto-mania.cz